Můj příběh

   Užívám si současný život plnými doušky a těším se z přítomného okamžiku. Jsem zdravá, spokojená a otevřená novým zážitkům a zkušenostem. Mám krásnou zdravou dceru, práci, která je mým koníčkem, a ve volném čase se můžu věnovat svým zálibám a cestování.

   Důkazem toho je, že jsem se v září roku 2017 vydala na pouť. Pěšky, se 7 kg batohem na zádech, jsem absolvovala cestu z portugalského Porta do španělského Santiaga de Compostela. Během 11-ti dnů jsem ušla víc jak 300 km bez zdravotních komplikací, a přestože jsem byla unavená, cítila jsem se šťastná. Na této cestě jsem si uvědomila, že katastrofická předpověď lékařů z doby před pár lety se nenaplnila. Jsem zdravá! Jenže ne vždy tomu tak bylo.

   Píše se rok 1995. Po měsících nekonečné únavy, vyčerpání, zvýšených teplot, bolestí kloubů jsem absolvovala množství odborných vyšetření s konečnou diagnózou. Přechodila jsem mononukleózu a moje tělo se s tím vypořádalo po svém. Na kyčelních kloubech je artróza 2. stupně. Jediné doporučení mé tehdejší obvodní lékařky bylo - budete se s tím muset naučit žít.

   Přišla jsem tenkrát domů, upadla do postele a brečela nekonečně dlouho. Říkala jsem si, že je mi 21 let a cítím se ve svém těle jako by mi bylo o 50 let více. Tohle přece není možné, jak s tím budu žít? Jak bude můj život vypadat? Jak budu chodit do práce a co vůbec budu dělat? Proč zrovna já? Zhroutil se mi celý svět.

   A další nepříjemná informace přišla po pár týdnech. Moje fyzioterapeutka mi po masáži s ustaraným výrazem řekla: "No nevím jak jednou s takovýma kyčlema budeš rodit?" Svět se opět zastavil. Vůbec mě nenapadlo, co všechno mé bolavé klouby mohou ovlivnit. Mateřství jsem sice v té době neplánovala, ale jednou jsem mít děti chtěla.

   Pár dní na to jsem si uvědomila, že brečet každý večer do polštáře a litovat se, mi nepomůže. Nevím, kde se vzala ta rozhodnost a vnitřní síla. Najednou jsem věděla, že můj život bude jiný, že ho chci žít naplno.

   Zjistila jsem, že nevím nic o svém těle. Jak funguje, co potřebuje? Chtěla jsem odpovědi. Během let jsem navštěvovala přednášky a semináře týkající se orientální diagnostiky z obličeje, reflexní terapie chodidel, výživy, mentálních příčin nemocí, energoterapie, numerologie, atd. Získané vědomosti jsem hned zkoušela na sobě a na svých blízkých. Tohle všechno přineslo do mého života více zdraví, radosti, sebepřijetí, odpuštění a pochopení. Spoustu inspirativních setkání se zajímavými lidmi. Mimo jiné také změnu profese. Už jsem nechtěla sedět v kanceláři. Stala se ze mě pedikérka, reflexní terapeutka a výživová poradkyně. Díky tomu jsem své klienty učila, jaké body si mají masírovat na nohou, aby se cítili lépe. Podporovala jsem je na cestě ke zdravému životnímu stylu.

   Při práci s mými klienty jsem vnímala, jak nevyřešená traumata z minulosti, emoce a negativní myšlenky ovlivňují jejich zdravotní stav. Věděla jsem, že se dá s těmito bloky pracovat. Zároveň jsem si uvědomovala, že ne každý je připravený jít na jakoukoliv terapii, důvěřovat někomu cizímu, mluvit o sobě, zbavit se iluzí, dát volný průběh svým emocím. Přála jsem si najít a začít používat nějakou metodu, která by byla účinná a jednoduchá. Cítila jsem, že něco nebo někdo musí do mého života vstoupit, abych zjistila, že mohu sobě ale i ostatním lidem pomoct jinak než doposud.

   Netrvalo dlouho a do mého života přišly Australské květové esence. Dostala jsem od kamarádky malou lahvičku s nápisem Emergency essence. Nadšeně mi popisovala, jak tahle esence ovlivňuje její žití a vnímání. Řekla, že tohle prostě musím vyzkoušet a pak jí říct, jak se cítím. Vysvětlila mi, že to nejsou vonné esence, ale jsou k vnitřnímu užití.

   Začala jsem si dvakrát denně kapat esence přímo pod jazyk. Po pár dnech jsem se cítila plná energie a hlavně jsem si naplno uvědomila, proč mě bolí moje kyčle. Objevila jsem "úžasný vzorec" - zapomněla jsem sama na sebe. Je před prázdninami, čekají mě 3 týdny volna. Takže "musím" ještě rychle do konce června vyhovět každému klientovi, který mi zavolá. Fakt super. Myslela jsem si, že tohle mám vyřešené, že tohle už dávno nedělám. Dívám se do diáře a vidím, že je plný. Některé dny ani nemám pořádně pauzu na oběd. Kde jsem nechala svoje hranice, kde je moje sebeláska?

   Byla jsem nadšená z toho co mi esence "ukázaly". Objednala jsem si pro sebe kombinaci na míru podle data narození. Děly se neskutečné věci. Jednou z esencí v kombinaci byla Red Helmet Orchid. Díky ní jsem konečně zpracovala svůj vztah s otcem. Byla jsem kvůli tomu na několika terapiích. Tolik slz, tolik bolesti. Taky jsem si myslela, že tohle téma už je v přihrádce "vyřízeno". Nebylo. Díky esencím jsem si toho ještě spoustu uvědomila a odpustila. Probíhalo to tak nějak samo a lehce. Důležité bylo, že už jsem se nevracela do "starých vyjetých kolejí".

   Věděla jsem, že tohle je má cesta. To je to, co pomáhá uzdravovat stará emoční zranění, rozpouštět podvědomé vzorce, čistit energetická těla a tím pádem uzdravovat i na fyzické rovině. Tohle chci pro sebe, pro svou rodinu a pro své klienty!!!

   Začala jsem jezdit na semináře a vzdělávat se. Dokonce jsem měla tu možnost absolvovat 2 semináře přímo s Ianem Whitem, objevitelem a tvůrcem Australských květových esencí.

   Už více jak 7 let připravuji kombinace esencí pro svoje klienty na míru. Nejčastějšími tématy je nám dobře známý stres, dlouhodobá únava a vyčerpání, poruchy učení u dětí, hyperaktivita, potíže s otěhotněním, těhotenství a porod, bolestivá a nepravidelná menstruace u žen a dívek, snížená funkce štítné žlázy, vztahy, hojnost, atd.....

   S vděčností pozoruji, jak se životy mých klientů a přátel díky esencím (a nejen nim) mění k lepšímu. A současně s tím i můj.

   Jsem si jistá jedním - tato cesta má smysl.